Jedu do Finska. Ale pořád mám před sebou tu nejhorší část a balení na půl roku to rozhodně není. Byrokracie. To slovo nesnáším a ještě víc to, co se za ním skrývá.

Punk první, vše ostatní počká

Začnu ale trochu zvesela. Hned druhý den ráno jsem začal přemýšlet o tom, co mi vlastně bude z Prahy chybět a došel jsem k závěru, že hlavně asi ty moje koncerty. Chodím v průměr 2-4 krát do měsíce na fajn místa jako Café na půl cesty nebo strahovská Sedmička a načerpávám tam energii na řešení záležitostí běžného života.

Stačilo pár dotazů na Google a hned jsem se dostal k informacím, že finská alternativní punková subkultura docela žije, i v Tampere najdu pár takových klubů a narazil jsem na seznam skoro všech koncertů mého žánru, zbytek doplňuju z Last.fm. Teprve minulý týden jsem se dočetl, že mí oblíbenci Flogging Molly zahrají v Tampere v listopadu. Lístek skoro za litr, ale cítím, že podlehnu.

Nízkonákladovky se nevyplatí

Další příjemnou činností bylo hledání letenek, to patří mezi moje nejoblíbenější aktivity spojené s cestováním. Existovalo několik možností, ale je zbytečné je vyjmenovávat. Zjistil jsem, že kvůli faktu, že budu mít dvě checknutá zavazadla (krosnu na cestování a kufr s ostatními zbytečnostmi na život tam), nevyplatí se mi kvůli lichvářským příplatkům hledat u low-costových aerolinek.

Mé kliky vedly na stránku Norwegian Air, se kterými jsem letěl loni v Norsku. Tvářily se jako běžné aerolinky, ovšem s low-costovými cenami. Ideální kombinace. Nakonec jsem jednosměrný let z Prahy do Helsinek se dvěma checknutými zavazadly pořídil za 3000 Kč asi 2 měsíce před odletem. Kdybych neotálel, mohlo to být ještě o pětikilo lacinější. Z Helsinek se projedu asi hodinu a půl vlakem do Tampere za dalších 25€. Tak punk a cesta vyřešena, teď to, co mi pilo krev.

Mistrovství byrokracie

Z papírování mě čekalo vyplnit online formulář na stránkách finské univerzity a následně poslat poštou přílohy – motivační dopis, doporučení učitele angličtiny, že v ní budu schopen studovat, výpis svých studijních výsledků, pasovou fotku a to nejlepší – ujednání o předmětech, které tam budu studovat a které mi následně budou uznány do studia v Praze (tzv. learning agreement).

Motivační dopis, jak jsem zjistil u své kontaktní osoby na oddělení zahraničních styků VŠE, byla jen formalita a stačilo by napsat dvě věty. Ale nějak mě to bavilo, tak jsem napsal třičtvrtě strany a zodpověděl všechny podotázky, které byly v požadavcích zmíněny.

Kvůli doporučení jsem zašel za svou angličtinářkou, kterou jsem zrovna aktuální semestr měl. Společně jsme vybrali u ní v počítači asi tři podobné texty, poslala mi je, já je doma zkompiloval do jednoho, přinesl jí k podepsání a bylo hotovo.

Pro výpis studijních výsledků stačilo zajít na studijní oddělení a za tři minuty jsem zavíral dveře s potřebnýma lejstrama v ruce a vyrazil pro pasovku do Fotolabu. Asi za 160 Kč jsem si za podobně krátký čas odnášel několik svých minipodobizen.

Peklo jsou ti druzí

Práce na learning agreementu začíná tím, že si člověk prochází katalog předmětů a vybírá si, co by chtěl studovat. Něco je ale jen ve finštině a k něčemu je zase potřeba absolvovat předchozí kurz, takže to není tak snadné. Ale nakonec jsem se v katalogu University of Tampere docela rychle začal orientovat a vypisovat IT předměty a jazykové kurzy, které mě zajímaly.

Pro ty, kteří úplně neví, co studuju – tak hlavní specializace jsou informační systémy a technologie, tedy pojďme to shrnout jako IT a jako vedlejší specializaci mám jazyky, konkrétně angličtinu, němčinu a španělštinu. Chtěl jsem tedy studovat část IT předmětů a část jazyků, ze kterých potřebuju ještě hodně kreditů a nechci je za tu dobu zapomenout.

Vybral jsem si tedy předměty s úhrnem 24 ECTS (kreditů), doporučené je 20-30 ECTS. Takže ideální a vypravil se za proděkanem Arltem, který to musel podepsat, aby to získalo punc oficiality. Kamarád Punk si dělal srandu: „Proděkan? To zní zle, má takovej člověk v sobě vůbec trochu lidskosti?“ Náhodou jsem ho potkal na chodbě a dozvěděl se, že nejdříve to musí schválit garant oboru, ale už nevěděl, kdo to nově je. Shodou okolností jsem zjistil, že to je mistr Ota Novotný, od pohledu sympaťák. Říká: „Pošlete mi to do mailu s odůvodněním a zařazením do kategorií a já se na to podívám.“

A tak píšu, že jazyky kvůli vedlejšce a zbylé IT předměty do oborově volitelných. Několik dní nic, tak se připomínám a mám e-mail poslat znovu, že už zapadl někam hluboku a nechce se pánovi hledat. Budiž. Obratem schvaluje, ale už nepřeposílá proděkanovi, tak zase přeposílám já.

Opět to trvá a nic se neděje. Nakonec jsem volal proděkanovi a on že je tam moc jazykových kurzů, ať to omezím na 1-2. Vysvětluju, že to mám kvůli vedlejšce, garant to schválil a že to takhle pro mě je vhodné. Dostanu odpověď, že pro mě to možná vhodné je, ale ne pro vysílající instituci a že to takhle nepodepíše. Arogantní, ale ještě jsem to zkousnul a zkrouhnul to o půlku na 2 jazykové kurzy. Posílám znovu a to říká, že už by šlo. Přepisuju to tedy do papírového formuláře a posílám k podepsání.

Zlom

Po 20 minutách se mi vrací odpověď, ať ty jazyky dám úplně pryč a mám tam jen odborné předměty. Prý by nikde nemohl obhájit, že jedu do Finska studovat němčinu a španělštinu… Jakoby to obhajovat musel. To se ve mně už vařila krev, ale hádat se nemělo smysl. Nasraně jsem udělal jinou skladbu předmětů za 20 ECTS (na víc odborných jsem už neměl volné kredity a bylo by mi to úřednicky k ničemu) a poslal mu to. To už se mu pozdávalo, ale zase to musel schválit garant. Toho jsem pak pár dní nemohl dostihnout, pak od garanta k proděkanovi. Když jsem se s ním o tom v rychlosti bavil, nemohl jsem se zbavit pocitu, že o mé vedlejší specializaci na jazyky slyší poprvé… A že jsem se to tehdá naopakoval. Aby to nebylo jen tak, tak máme ještě dalšího proděkana a ten to musí podepsat taky.

Z akce, která mohla být hotova (pesimistickým odhadem) za tři dny, jsem se zdržoval více než dva týdny a stála mě dost energie a dobré nálady. Sartre měl pravdu. Nestíhal jsem poslat dokumenty do Finska včas a musel žádat o prodloužení. Naštěstí se mi podařilo vše zkompletovat asi týden po deadline pro zaslání dokumentů a ještě to prošlo.

Pobavila mě pak paní na poště. Říkám, že potřebuju tuhle obálku poslat co nejrychleji do Finska a kolik to bude stát. Chvíli datlí a za chvíli z ní vypadne: „846 Kč s EMS.“ Já zaskočeně: „Tak druhým nejrychlejším způsobem.“ Cena kolem stovky už byla podstatně přijatelnější a zásilka dorazila za 3 pracovní dny.

A rozhodování nad ubytováním nechám zase na příští příspěvek.

4 Comments
  1. Karel

    u 20 ECTS je potřeba dát si pozor, abys jich fakt 20 udělal. Kdyby ne, nesplníš podmínky pro výjezd (mám pocit, že to bylo v nějaké smlouvě, ale třeba to už zrušili).

  2. Ok, díky za připomínku. No budu se snažit to zvládnout. Možná si tam hodím ještě něco navíc pro sichr, když bych viděl, že je to těžký a nemusel bych to všechno dát.

  3. Já s tím měl Honzo taky strašný obíhačky.. Taky po deadline, protože Arlta jsem tam nemohl nikdy zastihnout, a když se mi to podařilo, tak mi řekl, že potřebuje souhlas garanta, což jsem nevěděl, kdo je 😀 Poslal mě za Pavlíčkovou, a pak to už bylo v cajku. Jsem si myslel, že nejtěžší byly ty přijímací kola 😀

  4. Marku, jsem rád, že jsem netrpěl sám s tím obíháním 🙂 Kam jedeš?

Leave Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

clear formSubmit

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.