Poslední jsme skončili happy-endem, kdy jsem si vyzvedl náhradní klíče a je na čase se posunout v čase zase dál. Další den mě čekalo vyřizování školních formalit. S mojí tutorkou Milenou jsem měl sraz v poledne ve škole. Zastavili jsme se v international office, dostal jsem nějaký formulář a instrukce. Zaplatil jsem v místní bance 49€ jako povinný poplatek studijní unii (banka si za to naúčtovala dalších 7€), ale proběhlo to v pohodě. Všichni jsou milí, nápomocní a mluví anglicky.

IMG_1448

Klubi je jedním z center hudebních akcí a ze strany hlavní silnice ho zdobí barevné graffiti.

Dále potřebuju pasovou fotku, kterou ale nemám. Prý je na vlakovém nádraží fotobudka, tak to jdu zkusit tam. Hledám instrukce na použití, ale nikde nic. Jen cena 8€. Mám sedm nebo pak papírovou 20€. Jdu do nejbližšího obchůdku rozměnit, ale odtud mě posílá kamsi k automatu na rozměňování. Ten jsem nenašel, tak jsem šel do jiného obchodu, kde mi už vyšli vstříc a mám tak 8€ v mincích. Vhodím je dovnitř a čekám, co se bude dít. Začíná to výběrem jazyku a dávám si velký pozor, abych nevybral finštinu. Celý stroj se ovládá jen dvěma tlačítkama, jejich funkci jsem ale špatně pochopil a vše je – jak jinak – finsky. Nedá se to vrátit zpět a ani přerušit a dostat peníze zpět.

IMG_1451

Moje škola ze předu nevypadá nikterak úchvatně. Ale uvnitř je to pěkné, docela moderní.

Pochopil jsem (se slovníkem v iPhonu v ruce), že se mě stroj ptá, jestli chci barevnou nebo černobílou fotku, ale už jsem nevěděl, jak svou volbu potvrdit, tak jsem to nějak zkusil a vše dál pokračuje v odstínech šedi. Zase špatně.

Jsem z toho docela nesvůj, docela rád bych za 8€ dostal aspoň jednu použitelnou fotku. Najednou se na obrazovce  zobrazí prapodivný text a začne odpočítávání. Blesk. A hotovo. Vypadám tam jako blb, zrovna jsem koukal kamsi dolů a z pusy mi visí žvýkačka. Co teď? Než něco vymyslím, znovu se odpočítává. Zavřu pusu a koukám upřeně do objektivu. Blesk. Ještě trochu narovnat hlavu a bude to dobrý. Blesk. Blesk.

Photo 01.09.13 16 14 25Mám před sebou své čtyři fotky, přičemž poslední dvě jsou docela v pohodě. Ale jak je vybrat, abych si omylem nenechal vytisknout ty strašné první dvě? Vyběhnu z budky k nejbližšímu prodavači a prosím ho, aby šel na minutku se mnou, že potřebuju něco přeložit. Prodavač, patrně přistěhovalec, mi vše překládá a já už chápu, jak tajemný stroj funguje – jedním tlačítkem se mění volba a druhým se volba potvrzuje. Jak prosté! Tak si zvolím tu nejméně hroznou fotku a dávám k tisku. Nakonec jsem rád, že jsem zvolil černobílé provedení. Aspoň není vidět, jak se nervózně červenám.

Jdu s fotkou a potvrzením o platbě v bance zpět do školy do register office. Opět milá slečna, trochu jsem s ní zavtípkoval a popřáli jsme si hezký víkend. Spokojeně kráčím zpátky domů. Mám to 22 minut pěšky.

Nekonečné čekání na modrou hodinku

IMG_0666K večeru beru foťák a jdu se projít k jezeru, to mám asi 3 minuty, a hledám pěkná místa na focení. Čekám na modrou hodinku, ale to jsem tu moc brzo. Leč Tampere neleží bůhvíjak na severu, dny jsou tu v létě hodně dlouhé. Slunce zapadá po 22. hodině a když ani ve 23:15 modrá hodinka nenastává a je stále moc světla a začíná mi být zima, balím to a jdu domů. Přesto jsem si odnesl pár fotek a užil si naprosto klidný večer u jezera.

 

Leave Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

clear formSubmit

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.